SDRUŽENÍ  PRO  OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY  V OBLASTI  SLAPSKÉHO JEZERA

PROJEV SENÁTORA DANIELA KROUPY

Jsme u bodu “Vodní zákon” a otevírám obecnou rozpravu.
Senátor Daniel Kroupa : Děkuji, pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, předpokládám, že už jste si všichni zvykli na to, že Senát je komorou, která naslouchá hlasu veřejnosti, zabývá se podáními občanů a zejména peticemi. Je tedy mojí povinností jako místopředsedy petičního výboru vás informovat o tom, že před nedlouhým časem náš výbor projednával petici více než tisíce občanů, kteří se na nás obrátili s problémem plavby motorových vodních člunů na slapském jezeře a na dalších podobných vodních plochách v povodí Vltavy.
Jen pro vaši informaci: Protože jsme zde z celé republiky, o co se konkrétně jedná v této oblasti. Plavba motorových člunů byla zde po celá desetiletí zakázána, projel pouze dvakrát denně parník a jezdily motorové čluny záchranné služby a policie.
Náhle se cosi stalo v zákonech a Ministerstvo dopravy začalo povolovat výjimky soukromým žadatelům a výjimky povolovalo, jak mě informovala příslušná úřednice ministerstva, každému, kdo si o tuto výjimku zažádal.
Mohl bych to, co se stalo, přirovnat k něčemu takovému, jako kdyby na dětské hřiště kdosi povolil zároveň terénní motorky. Tam, kde si hrají děti, tam, kde se pohybují lidé, tak náhle se dostaly nebezpečné motorové čluny. A tyto motorové čluny začaly působit poměrně značnou škodu. Nejenom že ohrožovaly rekreanty a plavce na životech – a věřte, že se to týká desetitisíců lidí. Nejenom že narušovaly životní prostředí, ale způsobovaly také hospodářské škody.
Když jsme se dívali na to, jaká úprava v zákonu toto způsobila, zjistili jsme, že ta úprava je poměrně rafinovaná. Týká se zákona vodního na jedné straně, ale týká se také zároveň zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, tedy úplně jiného zákona, a teprve součinností těchto dvou zákonů vznikla úprava, která způsobila toto neštěstí.
Dámy a pánové, vím, že pro mnohé z vás je to zcela marginální záležitost. Ale chtěl bych vás informovat o tom, že to tak marginální záležitost není, jak se to může někomu jevit. Podobá se tento problém vodní kře, z níž kouká jenom špička nad hladinou, a když tu špičku uříznete, když se pokusíte tuto překážku odstranit, tak se vám vynoří daleko větší plocha. A když jsem se tím začal hlouběji zabývat, tak jsem zjistil, že v pozadí této podivné a zdánlivě nesmyslné úpravy, která, jak se někdo může domnívat, vznikla náhodou, je ve skutečnosti jeden z největších případů korupce, které v naší republice máme. Je to korupce politická. Možná vám to připadá jako silná slova, ale o korupci mluvíme většinou tam, kde jde o nějaké milionové zakázky, kde ekonomické zájmy soukromých firem se začnou promítat do politiky a začnou se promítat i do zákonů.
Nuže, v tomto případě se tak opravdu stalo. Soukromé firmy, které nejsou úplně schopny se prosadit na volném trhu, se pokusily zajistit si zakázky v stamilionových částkách, můžeme říci až miliardových částkách tím, že do dvou zákonů dají úpravu, která je téměř neodstranitelná. Odstranitelná tím, když se to odstraní v jednom i v druhém zákoně.
O jaké firmy, o jakou korupci vlastně jde, je docela zajímavé sledovat. Právě na případu Vltavy je to velmi patrné. Do zákona č. 114 se totiž mezi tzv. vodní cesty využívané dostal úsek od říčního kilometru 91 Třebenice – pro informaci, to je slapská přehrada – až po České Budějovice. Jde tedy o vodní cestu, o které se říká, že je využívaná, ačkoliv každý ví, že zde stojí tři přehrady, které jsou nepřekonatelné. O jakou vodní cestu se zde tedy vlastně jedná? Aby to skutečně bylo vodní cestou, museli bychom vybudovat zařízení, která umožní parníkům, velkým plavidlům překonat tyto přehrady. Kdo byl někdy na Slapech, na Orlíku, ví, o jak velké překážky se jedná.
Požádal jsem své známé, kteří se zabývají tímto oborem, aby mně sdělili, co by vlastně obnášelo splavnění tohoto úseku. Znamenalo by to vytvořit zdymadla a výtahy. A jak jsem zjistil, to není nějaká fantazie, ministerstvo si už nechalo zpracovat technicko-ekonomický rozbor těchto plavebních zařízení, zpracovala to katedra hydromechaniky Českého vysokého učení technického pro Ministerstvo dopravy a spojů. A zde se ty celkové náklady vypočítávají. Výtah na Slapech 449 mil. Kč, výtah na Kamýku pouhých 59 mil. Kč, Orlík odhadují na 225 mil. Kč, čili celkem 733 mil. Kč.
Podle názoru jiných odborníků jsou tato čísla podhodnocená a dosti silně. Zdvihadlo na Slapech znamená svislou šachtu o stavební výšce 73,7 m a o délce 48 m a šířce 15,5 m pro zdvihadlo o nosnosti 900 tun. To předpokládá odstřel 68 000 m3 skály v těsném sousedství přehradní hráze. A podle názoru statiků by to znamenalo ohrožení statiky celé Slapské přehrady. To znamená, náklady by šly velmi prudce nahoru.
Rovněž tak je podhodnocen náklad na Orlík, podle odborníků jiných zhruba o 132 mil. Kč. Celkový náklad uvedený v rozboru Ministerstva dopravy a spojů navíc nezahrnuje další nutné investice, kromě zdvihadel plavební komory na Hluboké, v Českém Vrbném, atd.
Zkrátka a dobře, podle odhadu jiných odborníků ta částka by činila nejméně jednu miliardu 443 mil. korun. K jakému účelu má být tato miliardová částka vynaložena? No, pravděpodobně by se tady plavily neříkám křižníky, ale velké parníky z Českých Budějovic do Prahy, vozily by náklady. Mimochodem podle propočtu velmi optimistickém při 500 cyklech za rok by provozní náklad na proplutí jednoho plavidla o délce 42 m cestou z Třebenic do Budějovic – ve skutečnosti by musely jet mnohem dál – činil 100 tisíc korun. A při dvousměnném využití zařízení by to bylo 200 tisíc korun. Na jednu tunu nákladu s odhaduje někde mezi 300 až 600 korunami.
Byla by taková doprava rentabilní? Možná, že by mně kolegové z jižních Čech mohli říci, co se má vlastně z Českých Budějovic do Prahy plavit. Já doufám, že to nebude pivo, protože to by bylo zkažené, než by do Prahy doplulo. Navíc by se muselo nejméně dvakrát překládat.
A představme si, co by takováto doprava na úseku z Prahy do Českých Budějovic vyžadovala nákladů. To, o čem jsem nehovořil, jsou další hospodářské náklady způsobené vlnobitím. Protože jsou slapské, orlické a další břehy nezpevněné, by si vyžádaly další obrovité investice do zpevnění břehů a mezitím by to způsobilo poměrně značné hospodářské ztráty, protože ty stráně samozřejmě jedou dolů.
Dámy a pánové, v době, kdy naše vláda dělá reformu veřejných financí, kdy chybějí finanční prostředky, tak my se tady budeme zavazovat k tak velkým a podle mého mínění zbytečným investicím? No, z hlediska soukromých firem, které by měly na 100 let dopředu zajištěny státní zakázky, se to nepochybně vyplatí. Nepochybně se vyplatí nalobbovat si pár ministerských úředníků a prosadit do zákona takové úpravy.
Nejedná se tedy pouze o motorové čluny na Slapech, které ohrožují některé rekreanty. Tam je jenom nepochopitelné, proč vlastně tyto čluny se tam pustily. Říká se tomu politice pe ta compli (?), prostě snaha způsobit dojem, že tam jakýsi provoz již nyní je, že se jako by situace musí řešit a nejlépe řešit splavněním.
Dámy a pánové, jistě chápete, že problém přesahuje náš vodní zákon a samozřejmě že se nedotýká přímo novely, kterou připravilo ministerstvo. V Poslanecké sněmovně se naši kolegové pokusili tuto situaci řešit. A řekněme, že jakýsi krůček k tomu řešení nepochybně učinili, když v § 7 v odst. 5 změnili ostatní povrchové vody na slova “povrchové vody”. Nicméně pokud se nepodaří odstranit tuto věc z obou těchto zákonů, to znamená jak z vodního zákona, tak ze zákona o vodních cestách, tak se obávám, že k řešení a k cíli jsme nedospěli. Chtěl bych vás proto poprosit, abyste podpořili ten první krůček ve vodním zákonu, pozměňovací návrh, který předložím v podrobné rozpravě a abyste měli na mysli, že kromě té politické korupce, o které jsem zde hovořil, se tu jedná také o životy těch dětí, které se koupají v řece.
Měl jsem na Slapech letos zkušenost. Motorové čluny jsou dvojího druhu. Jedny plavou pomalu, dělají strašný rámus, zanechávají zplodiny a obtěžují své okolí. Myslel jsem si, že to je hlavní zlo. Ale když jsem plaval, tak jsem najednou zjistil, že existuje zlo ještě větší. Nad hlavou se mi přehnal člun, který jsem neslyšel, který se řítil šílenou rychlostí, rychlostí takovou, že policejní čluny nemají šanci ho dohonit.
Jsem-li dobře informován, těch výjimek byly poskytnuty již desítky. Po březích slapského jezera, orlického jezera chodí investoři a chtějí tam stavět benzinové pumpy. Jednají o koupi pozemků pro tyto účely.
Dámy a pánové, prosím vás, zabraňte tomu. Děkuji vám.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji Danielu Kroupovi za zajímavý příspěvek.
Jaroslav Kubera : ….
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji kolegovi Kuberovi. Slovo má kolega Doubrava, připraví se senátor Pavel Eybert.
Senátor Jaroslav Doubrava : Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mám pocit, že projednávaná materie, kterou máme před sebou, a kterou projednáváme, není jen o stavění obrovských vodních děl, jak jsem vyrozuměl z příspěvku kolegy Kroupy, ale není ani o závisti, ale o bezohlednosti. O závisti hovořil kolega Kubera, o bezohlednosti provozovatelů, oněch malých ďáblů na vodní cestě bych chtěl hovořit já.
Jde totiž o to, že zákon 254/2001 Sb., což je vodní zákon a zákon 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě, později zdůvodním, proč je kladu vedle sebe, obsahují nekorektní formulace, které umožňují jejich zneužití. Dovolte mi, abych doložil jejich aplikaci v nedávné historii.
V zákoně 254/2001 Sb. se jedná především o § 7 odst. 5, který říká:
“Na povrchových vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů prvního stupně a na nádržích určených pro chov ryb je plavba plavidel se spalovacími motory zakázána. Nejde-li o dopravně významné vodní cesty, je tato plavba zakázána na vodních nádržích a vodních tocích, které stanoví ministerstvo dopravy a spojů po dohodě s ministerstvem životního prostředí a ve spolupráci s ministerstvem zemědělství vyhláškou. Ostatní povrchové vody lze užívat k plavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmu rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví ministerstvo dopravy a spojů po dohodě s ministerstvem životního prostředí a ve spolupráci s ministerstvem zemědělství vyhláškou.”
Odkaz na dopravně významné vodní cesty lze interpretovat tak, že ze zákona nelze omezit plavbu plavidel se spalovacími motory na předem vytypovaných vodních cestách. Tyto cesty, tzv. využívané vodní cesty, jsou jako podmnožina dopravně významných vodních cest přímo vyjmenovány v § 3 zákona 114/1995 Sb. Dovolte mi, abych z tohoto zákona opět ocitoval. Jedná se o odst. 3:
“Vodní cesty dopravně významné se z hlediska jejich využívání pro provozování vodní dopravy dále člení na vodní cesty využívané a vodní cesty využitelné.”
Odst. 4:
“Vodní cesty využívané jsou a) vodní tok Labe od říčního kilometru 102,2, Chvaletice, na státní hranici se Spolkovou republikou Německo, b) vodní tok Vltavy 1) od říčního kilometru 91,5, Třebenice, po soutok s vodním tokem Labe, včetně vyústění části vodního toku Berounky po přístav Radotín; 2) od říčního kilometru 239,6, České Budějovice, po říční kilometr 91,5, Třebenice, jen pro plavidla o nosnosti do 300 tun.”
Pátý odstavec: “Vodní cesty využitelné.”
Přitom uvedená klasifikace úseku říční kilometr 239,6, České Budějovice, po říční kilometr 91,5, Třebenice, je v přímém rozporu se skutečností. Na rozhodujících vodních dílech na trase chybí nezbytná zařízení pro jejich překonání, ale o tom hovořil kolega Kroupa.
Kombinace obou uvedených zákonů pak umožňuje právní konstrukci, kterou se úředníci ministerstva dopravy a spojů ČR po nabytí právní moci snažili uplatnit: “Rekreační oblast Slapy-Orlík je nyní významnou vodní dopravní cestou, a proto na ni ze zákona nelze omezit provoz plavidel se spalovacími motory, včetně rychlých motorových člunů a vodních skútrů”, o kterých tady již byla řeč.
“Ministerstvo dopravy a spojů je ze zákona povinno pečovat o rozvoj a modernizaci této cesty.”
Toto pojetí zákona se zmínění úředníci snažili promítnout do vyhlášky uložené zákonem 254/2001 Sb., jak už jsem řekl. Protože prakticky ničím neomezený provoz motorových vozidel v hustě využívaných rekreačních oblastech byl nepřijatelný pro ministerstvo životního prostředí, musela se nakonec obsahem vyhlášky zabývat i vláda. Spor mezi oběma ministry totiž vyvrcholil právě na počátku rekreační sezóny a současně těsně před volbami do PS. Vláda tehdy výrazně podpořila usnesení č. 515 stanovisko ministerstva životního prostředí a v tomto smyslu uložila vyhlášku dopracovat. V dnešní praxi je však toto vládní usnesení respektováno jen ve velmi omezené míře. Uplatňuje se sice snaha zakázat alespoň v letním období provoz vodních skútrů, zatímco provoz motorových člunů není prakticky ničím omezen, ani ročním obdobím, ani pokud jde o jejich rychlost.
Pokud by prošel návrh tohoto zákona do podrobné rozpravy, nechal jsem vám položit na stoly pozměňovací návrh, kterým bych tuto problematiku řešil. Samozřejmě spíše než zamítnutí tohoto zákona bych upřednostnil jeho schválení ve znění postoupeném PS. To, co jsem řekl, že mám připravený pozměňovací návrh, je pro případ, že bychom propustili toto znění do podrobné rozpravy. Děkuji vám.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji, pane kolego. Nyní vystoupí kolega Eybert, připraví se pan předseda Jiří Brýdl.
……….
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji Pavlu Eybertovi a prosím Jiřího Brýdla. Připraví se Josef Vaculík. Dále přihlášenými jsou Pospíšil, Bárta, Mezihorák.
Senátor Jiří Brýdl : Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, netušil jsem, že projednávání vodního zákona bude tak zajímavé. Vrátili jsme se daleko do minulosti, ve vystoupení kolegy Daniela Kroupy byla jistá míra science fiction, kdy se budovala zdymadla a mluvilo se o miliardách a já bych tedy dodal, abych byl in, když už dneska tak začínáme, že prvobytně pospolné společnosti vodní zákon nepotřebovaly, neb s tím problémy prostě nebyly.
Ale teď zcela vážně. Ta přestávka byla dobrá k tomu, že jsme si mohli přečíst podané pozměňovací návrhy, i když musím podotknout, že ten nešvar u tak složitého zákona dávat ad hoc návrhy, které nebyly projednány na výborech, že to je nešvar poměrně značný, protože přece jen na výborech má možnost se více ten problém nahlédnout, je tam více možné prezentovat názor na odvolatele, je možné s legislativou posoudit lépe souvislosti těchto zákonů, což zpravidla u těchto ad hoc projednávaných návrhů není a ve snaze opravit zákon dojdeme pak posléze často k nepředpokládatelnému nebezpečí poškození zákona.
K tomu problému, jak kolega Kroupa řekl, že posloucháme občanskou veřejnost. Já ji poslouchám a doopravdy se nebudu dopouštět toho science fiction. Je zcela evidentní, a já bych ale vůbec potom prosil, a to ještě předsadím, pokud některé problémy, které jsou reálné můžeme vyřešit v jiných zákonech, tj. například v zákonu o vodovodech a kanalizacích nebo v zákonu č. 114 o vnitrozemské plavbě, který tady byl zmiňován, tak bych poprosil, abychom to řešili v těchto zákonech, a to také proto, že tyto zákony jsou k nám na cestě a o těchto problémech vědí již i v Poslanecké sněmovně a pokud by je nestačili vyřešit, tak samozřejmě se zapojme do hry.
Například ten problém, který tady velmi emotivně v té oblasti až science fiction předkládal kolega Daniel Kroupa a pak kolega Doubrava, je doopravdy lépe řešitelný v tom zákoně č. 114, a to také k tomu, protože se to vztahuje k vyhlášce a v zákoně o vodách se říká mj., že vyhlášku vydává Ministerstvo dopravy, které je předmětné v tom zákoně č. 114 ve spolupráci s MŽP, po dohodě s MŽP se říká v zákoně a ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. To je tam až v poslední řadě.
A ta oprava v tom zákoně č. 114 je možná a vyřeší problém. Já jsem čtyři hodiny diskutoval s petenty petice za zachování rekreační hodnoty středního Povltaví. Musím říci, že to byli slušní a kompetentní lidé s velkými odbornými znalostmi ve věci samé a dohodli jsme se tak, a pochopili mě, že nebudu ingerovat do vodního zákona pokud se to v zákoně č. 114 dá vyřešit a věcně příslušně lépe. Vzhledem k tomu vztahu, který tady říkám…….

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji kolegovi Brýdlovi. ……
Senátor Jiří Pospíšil : Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. K posledním dvěma vystoupením, která řekla, jak závažné jsou ty problémy a jak je nemáme měnit, bych řekl jednu citaci, kterou jsem slyšel v Bruselu.
Ve svém posledním vystoupení před zahraničním výborem komisař Verheugen pronesl zajímavou myšlenku, řeknu to volně v češtině:
Mají-li všechny přistupující země problémy s implementací zemědělských předpisů Unie, je to možná tím, že problém je spíš v těch předpisech, než v těchto zemích.
Přemýšlejme nad tím.
A teď pan senátor Kroupa očekával, že na jeho příspěvek se ozvou Jihočeši. A už je to tady. Jeden a půl miliardy za vodní cestu z Budějovic do Prahy. Já děkuji panu Kroupovi za to, že nám popsal, jak neuvěřitelně levná je tato vodní cesta. Pro srovnání: první koridor železniční už stál více jak 100 miliard korun a pořád není hotový. Ať se pan senátor zeptá, kolik stojí kilometr dálnice. Nevím, zda pan senátor ví, že největším zákazníkem bratislavského přístavu jsou linecké železárny. Tam se železná ruda překládá z vlaku na lodě a po vodě pluje do Lince proti proudu Dunaje. Proč to dělají? Vyjde to i s tím překládáním podstatně levněji.
V případě vodní cesty z Budějovic do Prahy nejde o žádnou novou vodní cestu. Ta vodní cesta je používaná doložitelně od 13 století. Co by se po ní vozilo? Já myslím, že i kdyby se vozilo jenom to dřevo, co se vozilo předtím, sůl pravděpodobně už bychom nevozili, a dokonce i to pivo by se mohlo vozit, tak by se vyplatila. Toho dřeva dnes tímto směrem je dostatek na to, aby se jako vodní cesta uživila.
Pak ještě řeknu jednu malou věc. O tom smyslu, vodní cesta je jedním z prioritních bodů plánu rozvoje Jihočeského kraje. A pokud ji tady zablokujeme, tak můžeme čekat během krátké doby zákonodárnou iniciativu Jihočeského kraje, který tuto vodní cestu bude obnovovat. Aspoň legislativně. Vodní doprava je vůbec ve skutečnosti nejlevnější doprava, která existuje.
A pak ještě takové poznámky, jako o trvanlivost a kvalitu jihočeského piva také nemusí mít pan senátor obavu, přečkají delší cesty po vodě, nejen do Prahy, kam se ostatně dováželo, ale také přes oceány. A argument o neekologičnosti motorových člunů. Na velkých amerických jezerech byl jeden čas zakázán provoz velkých motorových člunů, protože dělají hluk, ohrožují lidi. Jeho znovupovolení bylo zdůvodněno ekologickými motivy. Jsou totiž silným, možná vůbec největším zdrojem potřebného provzdušnění vody. Ve vrcholném létě ve světě rybníkáři, někteří i u nás platí vodním lyžařům benzín a zvou je jezdit na svůj rybník. Dělají to proto, aby zachránili své ryby. Vodní doprava a plavba motorových člunů není jen škodlivá, jak se nám pan senátor Daniel Kroupa snažil namluvit, má i řadu pozitivních momentů, například je levná, ekologická a má i jiné pozitivní momenty. Děkuji.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji Jiřímu Pospíšilovi, nyní Zdeněk Bárta, připraví se František Mezihorák a znovu Daniel Kroupa.
Senátor Zdeněk Bárta : Dámy a pánové, kolega Brýdl mě svým projevem hodným skutečného rétora téměř znemožnil, ale já se vám aspoň pokusím vysvětlit, o co mi jde v tom pozměňovacím návrhu, který v případě, že o tom budeme mluvit v další debatě, chci podat. Jedná se o § 83, resp. článek 1, bod 73 našeho návrhu. A tam ti správci vodních toků mají určité povinnosti. A vládní návrh v podstatě ponechával tento paragraf 83 beze změny, takže to není nic, žádný sience fiction, nebo něco děsivého, neprojednaného, co se snaží navrhovat, pouze navrhuji vrátit to do té dikce, kterou dávala vláda. V Poslanecké sněmovně změnili poněkud ten režim, to znamená, že když správci vodních toků budou odstraňovat popovodňové škody na korytech vodních toků a zabezpečují kritická místa pro případ další povodně, obnovují průtočný prostor koryta vodního toku. A teď tam bylo podle normálního režimu, a tady je řečeno teď natvrdo, že to není podle režimu, že se to neposuzuje podle stočtrnáctky, ale že se to pouze ohlašuje příslušnému orgánu ochrany přírody.
Myslím si, že to je změkčení, a proto bych docela rád, kdyby se to vrátilo do té polohy, není tam žádné nebezpečí, je to návrh vlády, kdyby se to vrátilo do původního znění, jak to vláda předkládala. Děkuji.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji Zdeňkovi Bártovi. Nyní vystoupí František Mezihorák, připraví se Daniel Kroupa, znovu Jaroslav Doubrava.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji. Nyní Daniel Kroupa, připraví se Jaroslav Doubrava.
……….
Senátor Daniel Kroupa : Pane předsedající, doufal jsem, že budu mít příležitost odpovědět na některé námitky, které k mému vystoupení zde byly, v podrobné rozpravě, ale vzhledem k tomu, že se obávám, že k podrobné rozpravě nedojde, jsem nucen pokusit se odpovědět ihned.
Nejprve na námitku, že se jedná o spor dvou skupin a ať se každý rozhodne které, na jedné straně rekreanti, na druhé straně zájemci o jízdu na motorových člunech. Aby bylo jasno: Já vůbec nejsem odpůrcem lidí, kteří mají rádi jízdu na motorových člunech. Já jsem blázen do jiných strojů a mám pro to pochopení, pro takové podobné blázny.
Problém je v něčem jiném. Problém jsou lidé, kteří si potřebují svůj adrenalin uspokojovat nikoliv plavbou ve volných prostorech, kterých je v ČR dostatek. Těch vodních cest, kde tyto čluny, rychlé, pomalé, jakékoli mohou provozovat, je velká hojnost. Ale existují lidé, kteří ke svému uspokojení potřebují adrenalinový sport, a to znamená potřebují dráždit a ničit druhé lidi. To vzrušení proplout skupinou plavců je pro některé lidi zřejmě tím velikým lákadlem, které je vede k tomu, aby právě v rekreačních oblastech provozovali své čluny.
To je to, proti čemu je, podle mého názoru, třeba protestovat. Myslím, že bychom neměli tuto věc bagatelizovat, protože jde skutečně o životy, a já vám garantuji, že jestliže nedojde ke změně těchto zákonů, o kterých jsme zde hovořili, pak tyto lidské životy to skutečně bude stát.
Druhá námitka zazněla od pana senátora Brýdla. Týká se toho, že čísla, která jsem zde uváděl, jsou nějaká science fiction. Přiznám se, že se mě toto zpochybnění dotklo. Jsem rád, že se okamžitě našel kolega senátor Pospíšil, který doložil, že se o žádné science fiction nejedná, že se jedná o promyšlený záměr, za kterým stojí mj. i politický záměr Jihočeského kraje. Toto je, prosím realita. Realitou je, že platné znění v zákonech vytváří závazek ČR splavnit Vltavu od Slab až do Českých Budějovic. Tzn., že výdaje, o kterých se zde mluví, již jsou mandatorními výdaji.
Zmiňoval jsem zde částku 1,5 miliardy korun, ale pozor, to byla částka, která se týkala jenom zlomku tohoto splavnění. Hovořil jsem o zdymadlech, o výtazích na přehradách. Odhady jiných odborníků se týkají částek 3 – 4 miliardy korun na toto splavnění.
Argumenty, které zde uváděl pan senátor Pospíšil, by možná stály za zvážení. Vodní doprava je opravdu jednou z nejlevnějších, pokud se využívají vodní toky, jejichž splavnění nevyžadují tak vysoké náklady. Speciálně do Č. Budějovic by to bylo opravdu správným postojem, kdyby se zároveň nestavěla dálnice. Ať řekne pan senátor Pospíšil, že nechce dálnici do Č. Budějovic z ušetřených peněz. Pak nebude problém splavnit Vltavu. Místo po dálnici se bude jezdit po Vltavě. Jestliže ale budeme mít dálnici a z Českých Budějovic bude trvat cesta kamiónu hodinu do Prahy, pak pochybuji, že někdo bude něco plavit po Vltavě. A krmit stavební firmy státními investicemi, nezlobte se na mě, ale něco takového bych z úst pravicových politiků opravdu nečekal. To nejsou peníze, které by stát měl účelně vynakládat.
Jestliže máme 1,5 miliardy korun zbytečných, pak bych doporučoval tento postup: peníze na prvním místě ušetřit a neprohlubovat finanční krizi ČR, a pokud už opravdu je chcete na něco dát, prosím vás, dejte je na vysoké školy. Děkuji.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Pan ministr se stále tváří vstřícně. Slovo má senátor Jaroslav Doubrava.
Senátor Jaroslav Doubrava : Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, už podruhé vystupuji po kolegovi Kroupovi, ale i tak musím reagovat. Ano, splavnění řek je skvělý zámysl, skvělý úkol před námi, ovšem budeme se muset v prvé řadě vyrovnat s ekologickým terorismem skupin, jako jsou Děti země a jim podobní, protože to jsou ti, kteří dnes likvidují labskou dopravu, dopravu po vodě atd., ale o tom nechci hovořit.
Vyjádření kolegy Pospíšila, když zpochybnil náklady na splavnění Vltavy, jsem pochopil tak, že to myslel tak, že náklady, které odhadoval kolega Kroupa, jsou příliš malé, ale ani o tom nechci hovořit.
Byl jsem ubezpečen kolegou Brýdlem a podrobně informován o jeho jednání s petenty kolem problémů provozu motorových vozidel na vodách, mluvil jsem o tom i s panem ministrem. Oběma jsem byl ubezpečen, že záležitosti, které jsem chtěl řešit podanými pozměňovacími návrhy, budou řešeny i mimo tento zákon. Chtěl bych vám říct jenom to, že tyto pozměňovací návrhy nepodám a podpořím návrh na schválení tohoto návrhu zákona ve znění postoupeném PS.
Místopředseda Senátu Mirek Topolánek : Děkuji. Dalším přihlášeným je senátor Vladimír Schovánek. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Senátor Vladimír Schovánek : Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jistě jste si všimli, že na stolech máte mých devět pozměňovacích návrhů. Druhá část se týká legislativně technických úprav, první část se týká změny výpočtu poplatků z odběru podzemních vod.
Navrhovaný systém vychází z povoleného odběru. Můj pozměňovací návrh to upravuje tak, že by se mělo vyjít ze zkušeností z předcházejícího roku a navíc, a v tom je rozdíl oproti pozměňovacímu návrhu, který předkládá kolega Eybert, odečítá se položka, z níž se poplatek nepočítá. Řeknu to jinak: pokud odběratel odbírá do 6000 m3, potom neplatí žádný poplatek, pokud odebere 6001, 6002 a více, zaplatí z celého množství.
Můj pozměňovací návrh by to upravoval tak, že by zaplatil pouze z rozdílu nad 6000 m3.
Trochu bych se chtěl zastat pana kolegy Kroupy, který zde byl víceméně napaden, u mnohých to vyvolávalo úsměv, že zde přehání, když zde hovořil o miliardách. Vážení přátelé, tam je třeba si uvědomit, že se nejedná pouze o zdymadla a vodní stavby, ale tím, že se v těchto místech zvedne hladina, bude muset také provést zpevnění břehů oproti vlnám, a peníze začnou neuvěřitelně naskakovat. Tady není jenom lobby, která má skoupené pozemky pro výstavbu čerpacích stanic v místě předpokládaných přístavišť, ale je zde také betonářská lobby a další lobby na to navázané, takže tlak bude nesmírně silný.
Nicméně mám pocit, že pan kolega Kroupa chce řešit problém, který se již podařilo PS vyřešit. Domnívám se, a čím více to čtu, že úprava, která přišla z PS, to dostatečným způsobem napravuje, a že tato debata se skutečně musí odehrát až v zákoně 114/95 Sb. o vodních cestách. A tam právě nastanou tlaky, o kterých jsem před chvílí hovořil, a tam debata bude zřejmě dosti široká.
Pozměňovací návrh pana kolegy Doubravy, který, jak jsem vyrozuměl, pravděpodobně nepodá, jde kousek dál, tzn., že tam by se debata mohla odehrát na toto téma, protože to už by byla trochu jiná úprava než to, co chce kolega Kroupa…….
Ministr vlády ČR Jaroslav Palas : Děkuji za slovo, pane předsedající, bude snažit, aby moje reakce byla poměrně stručná, protože pan senátor Brýdl poměrně pregnantně a velmi podrobně a fundovaně komentoval proběhnuvší rozpravu a v podstatě řekl to, co bych asi řekl já, nicméně dovolte mi říci, reagovat několika slovy.
Myslím si, že ten problém, který zde prezentoval pan senátor Kroupa nepatří do tohoto zákona, i když vnímám, velmi citlivě vnímám ten problém, tak jak ho prezentuje, skutečně ty čluny otravují lidi, i ty, kteří se rekreují, především ty, kteří se rekreují na březích našich řek s tím, že musím pouze upozornit, podotknout, že pokud tu dikci vodní cesty odstraníme ze zákonů, pak samozřejmě odstraníme z našich řek i hausbóty, které mají motor, to chci jenom podotknout, ale primárně chci říci, že tento problém skutečně patří do zákona č. 114.
Nebudu se vyjadřovat ke splavnění celého toku Vltavy. Samozřejmě jsem hovořil s panem hejtmanem Zahradníkem z Jihočeského kraje a tam skutečně ten projekt se velmi živě diskutuje a já samozřejmě nemohu bránit aktivitě, iniciativě Jihočeského kraje proto, že chce, aby to území, které oni spravují, bylo řekněme maximálně lukrativní po stránce investic a chtějí, aby bylo co nejvíce přístupné……